Dodatečné zateplení

V současné době většina stavebních konstrukcí starších budov nevyhovuje současným požadavkům na tepelné ztráty, a pokud chceme nějak výrazněji snížit spotřebu tepla na vytápění, je třeba provést dodatečné zateplení. 

Vlastnímu procesu zateplení musí předcházet podrobná analýza aktuálního stavu budovy, identifikace konstrukcí, kde dochází k největším ztrátám a alespoň přibližné vyčíslení výše dosažitelných energetických úspor a odpovídajících nákladů na jejich dosažení.

Ukazuje se, že obvykle se nejrychleji navrátí investice do snížení ztrát oken, potom stropů nebo podkroví a nejdelší návratnost má izolace obvodových stěn.

• Snižuje náklady na vytápění, prodlužuje životnost fasády a chrání konstrukci budovy
• Před doteplením není nutné demontovat původní izolaci ani platit za její likvidaci
• Efektivně řeší nedostatky stávající fasádya přispívá k dalšímu zhodnocení domu
• Životnost zdvojeného zateplení je stejná jako u jednovrstvé izolace

Možnosti snížení tepelných ztrát obvodových stěn

Podle umístění tepelně - izolační vrstvy rozeznáváme:

• Tepelná izolace z vnější strany stávající stěny.

  Toto řešení má četné výhody a lze jej doporučit ve většině případů. Tloušťka tepelně - izolační vrstvy může být optimální, můžeme zabránit vzniku tepelných mostů, vlastní práce nezasahuje příliš do života obyvatel domu a vyřešíme současně renovaci fasády. Tím, že celá hmota stěn je umístěna v izolační obálce, dojde k výraznému zvýšení využitelné tepelné kapacity domu, což omezí pokles teploty v místnostech při přestávce ve vytápění, a také umožní lépe využít pasivních solárních zisků, pokud má dům větší jižní okna. Výrazně se také sníží přehřívání místností v období letních veder.

  
  
• Tepelná izolace z vnitřní strany.

  Toto řešení s sebou nese některé zásadní problémy. Tím, že tepelná izolace zamezí úniku tepla skrz stěny, dojde k výraznému poklesu jejich teploty. V místech kde tepelná izolace končí (výklenky oken, podlahy a stropy, vnitřní příčky) dochází na silně prochlazených místech k výrazné kondenzaci vodní páry a řadě následných problémů (vznik plísní, hniloba dřeva, narušování materiálu stěny mrznutím vody). Také pochopitelně dojde k silnému poklesu tepelné kapacity místnosti. Obecně lze říci, že pokud je to možné, je lépe se tepelné izolaci zevnitř raději vyhnout. Jsou případy, kdy je to jediná možnost, jak snížit tepelné ztráty stěnami (např. u historických budov s památkově chráněnými fasádami); pokud se pro dodatečnou tepelnou izolaci zevnitř rozhodneme, je velice důležité optimalizovat tloušťku izolace a správně navrhnout a provést parotěsnou zábranu a detaily ukončení izolace kolem oken, podlah apod.

Podle způsobu přichycení izolace na stěnu rozeznáváme:

• Kontaktní systémy.
  Zde je vrstva tepelné izolace nalepena na stěnu. Z vrchní strany je izolace opatřena klasickou fasádní barvou. Výhodou kontaktního systému je především to, že je téměř nerozeznatelný od původní fasády (přítomnost izolace poznáme poklepem). Také umožňuje docílit maximálního efektu při minimální tloušťce izolačního souvrství.

  Jeho nevýhodou je malá propustnost pro vodní páru, a tudíž možnost kondenzace vlhkosti ve stěně. Platí to i do jisté míry i pro kontaktní systémy používající minerální vlnu nebo speciální děrované polystyrénové desky BAUMIT OPEN (http://www.baumit.com/cz/). Je to způsobeno poměrně velkým difúzním odporem lepicího tmelu a tenkovrstvé omítky (hl. silikonové i silikátové). Pokud chceme předejít případným problémům s kondenzací vodní páry ve stěnách je vhodnější použít minerální tenkovrstvé omítky, i když jsou dražší, které jsou podstatně difúzně propustnější.

  Pokud chceme zateplit i jen mírně vlhké zdivo (při špatné hydroizolaci), je nutno použít systém odvětrané fasády.

  

  Zdroj: http://www.rockwool.cz/

• Odvětrané fasády
  Izolace je vložená do roštu upevněného na stěnu a zakrytá vhodnými krycími deskami. Mezi krycí deskou a izolací je odvětraný prostor (platí jen u izolací z vnější strany). Tím, že izolace je vložena do roštu je možné použít i poměrně měkkých a vysoce prodyšných desek minerální vlny. Tím, že mezi vatou a krycími deskami je odvětraná mezera, není odchod vodní páry ze stěny prakticky nijak omezen. Naopak díky tomu, že tepelná izolace zvýší teplotu ve stěně a tím i parciální tlak vodní páry (na tom závisí jak moc se "snaží" vodní pára uniknout ze stěny), dojde ke snížení vlhkosti oproti stavu před zateplením. Vzduchová mezera zároveň snižuje tepelnou zátěž v letních měsících.

  Další výhodou tohoto systému je to, že se provádí suchou montáží bez závislosti na počasí a ročním období a umožňuje lépe postupnou práci svépomocí. Značnou nevýhodou je vyšší cena než u kontaktních systémů, obtížnější řešení detailů a v některých případech je náročnější na údržbu.

• Izolační přizdívka (sendvičová stěna)
  Izolace je zpravidla umístěna z vnější strany nosné (původní) stěny a je zakryta tenkou přizděnou stěnou, která zajišťuje její ochranu a určuje vnější vzhled. Tento způsob je jediný možný tam, kde je zapotřebí přidat velmi silnou vrstvu tepelné izolace (cca 10 až 24 cm). Základní nevýhodou je nutnost přistavění, resp. rozšíření základů.

Zdroj:http://hestia.energetika.cz